1938 – Měli či neměli jsme se bránit
Příští rok uplyne již 70 let od roku 1938. Roku, který se může směle svým významem zařadit vedle takových letopočtů jako 1434 (Bitva u Lipan, porážka husitů) nebo 1620 (Bitva na Bílé hoře, konec stavovského povstání). Všechny tyto letopočty mají společné to, že znamenaly obrovskou ránu české státnosti a národní hrdosti, rok 1938 se od těch ostatních však v něčem liší. Nebránili jsme se.
Náš národ vždy překypoval vlastenectvím a byl vždy připraven povstat proti případnému agresorovi se zbraní v ruce a bránit to nejcennější, co mohla naše jinak chudá země nabídnout a to sice národní hrdost. Možná to zní jako klišé, ale je to holá skutečnost, nehledě na jakékoliv příkoří páchané na našem národu jsme vždy zůstali stát s hlavou hrdě vztyčenou a přes všechny rozpory v našich řadách jsme se dokázali proti společnému nepříteli alespoň na chvíli spojit. Troufám si tvrdit, že touto mentalitou jsme byli naprosto vyjimečným národem. Jenže pak přišel tenhle rok 1938 a k obraně jsme ani nedostali příležitost. Národní hrdost byla těžce pochroumána a mnoho lidí to těžce nešlo, respektive mnoho lidí se s touto skutečností dodnes zcela nesmířilo.
Jenže situace v tehdejší době nebyla tak jednoduchá. Pochybuji, že by tehdejší představitelé našeho státu učinili rozhodnutí o podstoupení našeho území Německu s lehkým srdcem. Nejspíš by byli mezi prvními, kteří by pozvedli zbraně na obranu. A nebyli by sami spousta lidí by byla ochotna pro svou vlast a čest zemřít, tak jako to v minulosti udělalo už mnoho našich předků.
Ponechme stranou ten fakt, že za těch pár století se dost věcí změnilo a prostě nešlo se jen tak sebrat a jít někoho mlátit po hlavě a položme si spíš otázku, jestli jsme vůbec měli právo se bránit, jelikož přesně takhle nejspíš uvažovala i tehdejší vláda.
Fakt, že jsme kapitulací ztratili svou čest je neustále protřásán, ale napadá tyto lidi co bychom mohli ztratit v případě, že bychom se bránili a neubránili? Jistě, čest by nám zůstala, ale ta bohužel lepší život nezajistí. Ve výše zmíněných letech 1434 a 1620 jsme se bránit pokoušeli a ponechali jsme si svou čest, ale v obou případech jsme také prohráli a tyto prohry nás poznamenali na mnoho let do budoucnosti. Jde se ve světle těchto událostí divit našim politikům, že zvolili sice potupnější možnost, ale zároveň tu která dávala našemu národu do budoucna větší šance? Tito muži na sobě nesli obrovskou zodpovědnost a to nejen za jejich současnost, ale zároveň budoucnost. Měli obětovat budoucí generace myšlence zachování národní hrdosti? Někteří možná odpoví, že měli. Že raději být pokořen fyzicky a žít pod přísnou nadvládou s vědomím, že jsme udělali vše pro obranu naší matičky vlasti, než být pokořen vnitřně.
Ano, řeči o tom jak je čest a hrdost nade vše jsou pěkné, ale pronášet je v teple a bezpečí domova, když nám nehrozí žádné bezprostřední ohrožení a tehdejší dobu jsme ani nezažili je značně nepatřičné. Nedá se čekat, že v obdobné situaci by toto národní přesvědčení všem těmto pseudovlastencům vydrželo. Některým zajisté ano, ale kolika z nich, to se nedá odhadnout. Ano, krásně se poslouchají slova písničky Daniela Landy pojmenované 1938, ve které se zpívá ?Nejde to zkousnout, jen tak tiše stát. Bez náznaku obrany, nechat se fackovat.? A po poslechu tohoto textu se jistě v mnoha lidech najednou probudí vlastenecké cítění, ale jak by se zachovali oni tváří v tvář takovému nebezpečí jaké zde hrozilo v roce 1938? Není možné dát na jednu stranu vah budoucnost národa a na druhou čest a při tom čekat, že se rozhodneme dobře. Ať by bylo tehdejší konečné rozhodnutí jakékoliv, stejně by bylo kritizováno. Pokud by jsme se bránili a prohráli, ozývali by se hlasy, že neměli právo si takhle zahrávat s naší budoucností. Zavděčit se všem opravdu nešlo a ruku na srdce, toto byla cesta nejmenšího odporu.
Měli jsme se bránit? Já odpovídám, že jsme se bránili. Ten kdo měl opravdu vlasteneckého ducha a byl ochoten padnout, se mohl přidat do odboje a zde bojovat proti nacistickým utlačovatelům avšak nikdo neměl právo zatáhnout do tohoto boje celý národ, pro který by to mohlo skončit mnohem větší katastrofou.
How I Met Your Mother
Seriály… Ano, právě o seirálu bude dneska řeč. O seriálu, který ač je ještě poměrně mladý a v našich televizích se nevysílá, považuju za jeden z těch co patří na pomyslnou seriálovou špičku.
“How I Met You Mother“ neboli v českém překladu ”Jak jsem poznal Vaší matku“. O čem v tomto seriálu jde, prozrazuje již název. Ano, opravdu se to celé točí o vypravování otce svým dětem, jak před 25 lety poznal jejich matku. Na první pohled se to zdá celkem nesmyslné, viďte? Ano, to jsem si taky myslel. Než jsem si pustil první epizodu první řady. Protože jak s hrůzou zjišťují i drazí potomci, tatínek vypravuje opravdu rád a bere to velmi zeširoka. K tomu se také vztahuje úsměvná scénka na počátku druhé řady seriálu, kde jeden z výrostků prohlašuje “Připadá mi, jako by jsi mluvil už rok“. Velmi trefná poznámka, s přihlédnutím k tomu, že dvě řady od sebe odděluje vždy právě 1 rok vysílání.
Ale to jsme již trochu odbočili. Vyprávění (možná bych měl říct děj, jenže hned první scéna leží právě 25 let v budoucnosti) začíná v roce 2005 a pojednává o příhodách 5 přátel ve víru New Yorku. Ústředními postavami jsou pak Ted – mladý architekt a vypravěč příběhu, stále hledající tu pravou na celý život - Marshall – Tedův spolubydlící a nejlepší přítel, studující práva – Lily -Marshalllova snoubenka, pracující jako učitelka ve školce s vášní pro umění - Robin - Bývalá
kanadská popová hvězdička, nyní televizní reportérka a Tedova láska – a Barney – naprosto jedinečná a nepopsatelná osobnost.
Že Vám to něco připomíná? No nebude to náhoda. Se slavnými Přáteli je HIMYM srovnáván celkem často. Někdo je řadí na stejnou úroveň, někdo posouvá jeden nebo druhý seriál o kousíček nad tím druhým (osobně preferuji spíše HIMYM), ale prozatím to je velmi tvrdý a vyrovnaný boj.
Na celém HIMYM vidím jen dva nedostatky. Zaprvé se ještě nevysílá u nás a nejspíš si budeme muset na to, než ho uvidíme i na televizních obrazovkách chvíli počkat. Druhým záporem je to, že zatím se vysílali pouze dvě řady. Tady mají tedy navrch Přátelé, jejichž fanoušci mají o mnoho více hodin na shlédnutí. Nicméně vysílání třetí řady začíná letos v září a pevně doufám, že pak budou následovat další.
Jo a málem bych zapomněl, seriál pochází z dílny americké televizní společnosti CBS, která má na svědomí například všechny Kriminálky, Odložené případy a Námořní vyšetřovací službu – Tedy se dá očekávat, že Jak jsem poznal Vaší matku potkáme na Nově 
V tomto seriálu taky padla zajímavá otázka. Je lepší 10 facek, vyplacených hned na místě, nebo 5 které můžete dostat kdykoliv. Co myslíte?
A nakonec snad už jen pár odkazů:
Mole hunt
(10 Ledna 2007, Východní Německo)
Neobvyklý pokus 63letého může mající za účel vyhnat krtky z jeho pozemku vyústil v krtčí vítězství.
Muž zatloukl do země několik kovových tyčí a připojil je ke kabelu vysokého napětí, se záměrem učinit podzemí neobyvatelným.
Kromě toho také ale mimochodem nabil elektrickým proudem půdu, na které stál.
Policie ho našla mrtvého na jeho letní chatě u pobřeží Baltského moře. Před tím, než mohla na pozemek vstoupit, musela vyřadit hlavní elektrický jistič.
Přesná doba smrti nemohla být zjištěna, ale účet za elektřinu by mohl pomoci.
Z originálu přeložil Harwen
Rock out
(17 Listopadu 2006, Singapur)
Obrázek z ložnice na koleji. Špinavé prádlo, sexy plakáty, obaly od jídla, učebnice, a uprostřed toho všeho 16-ti letý chlapec válí do hlasité hudby. Typický den, typický student.
Ale tenhle pečlivý student, skákající na své posteli jak válel na svoji vzdušnou kytaru, směřoval k tomu ?zajít mnohem dál” jak se vyjádřil koroner ve své zprávě. Li Xiao Meng, student na Singapurské Obchodní Škole Hua, skákal na své posteli s takovým nadšením, že se vyvalil přímo z okna ve třetím patře.
Normálně jsou okna zamknutá, ale studenti údajně vypáčili zámky aby se mohli odplížit na cigeretu. Možná pod vlivem rockové písničky Teda Nugentse soud případ označil jako smrt nešťastnou náhodou (V originále Death By Misadventure, název rockové písničky – Pozn. překladatele).
Z originálu přeložil Harwen
Score For Goliath
(Září 2006, Florida)
Strašlivý mýtický obr byl sražen pouhou ranou z praku. Ale moderní harpuna proti modernímu podmořskému obru, je naprosto jiný příběh, jak se o tom přesvědčil muž z Floridy.
Postaveno mimo zákon v roce 1990, lovení obřích grouperu (Druh ryb – Pozn. překladatele) je stále překvapivě populární. Tyto ryby mohou vážit stovky liber, přesto se najdou podvodní lovci, kteří se připoutávají k takto mohutným živočichům. Nicméně už to není zábava, pytlačení grouperu potápěči pokračuje, navzdory jak zákonům tak veřejnému mínění.
Od těchto potápěčů, se náš kandidát na Darwinovu Cenu odlišoval tím, že opomenul jednu ze základních harpunářských zásad. Díky tomu, že se na tento lov vydal bez nože aby se mohl uvolnit od provazu, mohl si být tento “zkušený potápěč” jistý, že jeho příští útok na obřího groupera bude také tím posledním.
Proč si vůbec někdo myslí, že je dobrý nápad připoutat se k rybě dvakrát tak velké než jste vy nevím. O něco později bylo tělo potapěče nalezeno přimáčknuté ke korálovému útesu, 17 stop (cca. 6 metrů) pod vodou. Kolem zápěstí měl omotané tři cívky lana a na druhém konci lana byl jeden nabodnutý grouper.
V těchto posledních hodinách se strany otočily a ryba měla možnost uvažovat nad zážitkem z “chytání lidí”.
Z originálu přeložil Harwen
Stubbed out
(17 Dubna 2006, Anglie)
Vždycky se najde někdo, kdo si myslí, že pro něj dobré rady neplatí. Například, když doktor poradí, že jedna z věcí které nesmíte dělat je přiblížit se k ohni, protože jste natřen hořlavým materiálem, většina lidí by si vzala takovou radu k srdci a nepřiblížila by se k ohni dokud nebude hořlavina odstraněna.
Nicméně, Phillip, 60, se v tomhle vyznal lépe než jeho doktor. Philip byl v nemocnici kvůli léčbě kožní choroby, součástí této léčby bylo pokrytí krémem na bázi parafínu. Byl varován, že se tento krém může vznítit, takže by OPRAVDU neměl kouřit. Ale on prostě nemohl žít bez cigarety.
Nikde na povolení nebylo kouření dovoleno, ale Phillip tento problém obešel a vyplížil se ven k požárnímu východu. Jakmile byl schován, zapálil si… natáhnul… a rozlil se v něm pocit míru, jak dostal svoji dávku nikotinu.
Jakmile dokouřil a chtěl zašlápnout nedopalek, událostii nabraly na obrátkách.
Oblečení měl nasáklé parafínovým krémem. Jakmile se jeho pata dotkla nedopalku, výpary z jeho pyžama se vznítily. Výsledné peklo spálilo jeho kožní nemoc, a zanechalo popáleniny prvního stupně na většině jeho těla. Navzdory snaze lékařů zemřel na jednotce intenzivní péče.
Z originálu přeložil Harwen
Co to vlastně Darwinova cena je…
Pod možná trochu matoucím názvem Darwinova cena se skrývá asi nejbizarnější ocenění, které kdy kdo vymyslel. Pro její získání stačí udělat jediné. Zbavit lidský genofond své informace. Jinými slovy, co nejpitomějším způsobem se zabít případně sterilizovat.
Někomu to možná připadá nechutné, ale na druhou stranu lidé, nominovaní na Darwinovu cenu prokazují lidstvu nesmírnou službu, neboť díky své obětavosti zajišťují čištění naší genetické informace jako druhu a tím z dlouhodobého hlediska i přežití člověka jako druhu.
Ovšem jako každá jiná soutěž má i klání o Darwinovu cenu nějaká pravidla, která musí uchazeč splnit
Odstranění se z genetického fondu
Toto je nejdůležitější bod. Jak již bylo zmíněno výše, dotyčný se musí zabít nebo alespoň sterilizovat aby dále nemohl šířit svou genetickou informaci. V tomto bodě sice existuje velký spor ohledně postupu v případě, že dotyčný svou genetickou informaci nezlikvidoval zcela (má děti, dvojče…) a nebo již ji ani dát předávat nemůže (neplodní, staří…). Nicméně tento spor by važadoval důkladné zkoumání každého případu (a vyloučení mnoho nejzajímavějších) a proto se zůstalo u definice smrt nebo sterilizace nehledě na jiné okolnosti
Nedostatek soudnosti
Kandidát se nemohl zlikvidovat nějakou nebalostí nebo nehodou. Jeho případ musí být výjimečný svou stupiditou. Tedy mu musí být jasné jaké hrozí nebezpečí a přesto ho podstupuje.
Zlikvidovat se musí sám
Smrt si musí dotyčný zavinit buď přímo sám a nebo svým nápadem. Smrt v důsledku nešťastné náhody (blbosti někoho jiného) se nepočítá.
Kandidát musí být duševně v pořádku
Případy kdy došlo k likvidaci v důsledku duševní choroby se nedají počítat. Dotyčný musí být psychicky zcela zdráv a navíc musí být dospělý (jakou mají věkovou hranici to nevim :-[). Ovšem v několika opravdu stupidních případech byly zařazeny i děti (tehdy kdy i jim musely být jasné všechny důsledky)
Pravdivost
A to nejdůležitější. Informace musí pocházet z důveryhodného zdroje. Klepy se nepočítají. Pro neověřitelné historky existuje zcela zvláštní kategorie
Tak doufám, že jsem vám trochu přiblížil princip Darwinovy ceny a taky, že jsem vás trochu napnul. Příští článek v této kategorii již budou první tři borci, kteří se dostali na seznam kandidátů na toto prestižní ocenění
